JUDr. Tereza Kunertová, LL.M., Ph.D.

0
349

Tereza Kunertová je odbornou asistentkou na katedře evropského práva a pracuje jako seniorní poradkyně na evropskou regulaci pro Českou asociaci pojišťoven a též působí jako členka Komise pro evropské právo v Legislativní radě vlády. V minulosti byla činná v advokacii a na Úřadu vlády. Vystudovala Právnickou fakultu UK, titul LL.M. v oboru evropské právo získala na Univerzitě v Maastrichtu. Kromě základních kurzů evropského práva se věnuje výuce v anglickém jazyce a trénováním moot courtových teamů.

Jak byste popsala svou pracovní dráhu?

Přiznám se, že když jsem končila studia na právnické fakultě, tak mě nikdy nenapadlo, že skončím u práva Evropské unie. Po pravdě řečeno si i pamatuji, že po zkoušce ve třetím ročníku jsem byla ráda, že ji mám za sebou a nečekala jsem, že to někdy bude moje živobytí. Pak jsem jela po státnicích v 5. ročníku na Erasmus  psát  diplomku a tam jsem se začala zajímat o evropské pracovní právo. Na Erasmu jsem začala chodit na všechny možné předměty, které se týkaly práva Evropské unie, a v podstatě jsem se zamilovala. Takže z lehkého odpůrce se ze mě stal milovník práva EU. I po nástupu do advokacie jsem věděla, že se budu ráda dál zaobírat právem EU a že si budu chtít udělat LL.M. Když jsem se vracela po dalším roce v Maastrichtu zpátky, tak jsem byla ráda, že jsem se v advokacii mohla věnovat regulatorice a hospodářské soutěži. Po dvou letech jsem se rozhodla, že se vrátím na právnickou fakultu a udělám si Ph.D. Nadchla mě myšlenka věnovat se právu EU více i v teoretické rovině a hlavně mě zaujala možnost vyzkoušet si práci se studenty a učit. Moje hlavní motivace nebylo získání titulu, ale spíš prohloubení znalostí a možnost působit na akademické půdě. Kvůli Ph.D jsem dost obětovala, z advokátní kanceláře White and Case jsem přešla do malé kanceláře, abych to mohla zvládat. Musím říct, že od té doby, co jsem advokacii opustila, to skloubení akademické dráhy a praxe není tak problematické. Většinou je spíš bráno jako přínos a výhoda.

Po dvou letech jsem se rozhodla, že se vrátím na právnickou fakultu a udělám si Ph.D.

O čem jste psala dizertaci, čím se zabýváte v akademii?

Dizertaci jsem psala na pojem pracovníka v EU, čímž jsem navázala na svou diplomovou práci. Když jsem v roce 2010 nastupovala na doktorát a přišla jsem s tímto tématem, tak mi hodně lidí říkalo, že v té oblasti není nic zajímavého, že volný pohyb pracovníků všechno vyřešil. Nicméně ve chvíli, kdy já jsem práci dokončovala a odevzdávala, tak už se pomalu schylovalo k Brexitu, začínaly se objevovat zajímavé rozsudky Soudního dvora a z mého tématu se rázem stalo něco velmi aktuálního. Byla jsem ráda, že jsem mohla přijít s prací, která byla aktuální, zajímavá, a snad i něčím přínosná.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Záleží, na kterém poli, ale co se týče akademie, tak mi největší radost dělají dobré ohlasy od studentů. Upřímně, ve chvíli, kdy mi některý student řekne, že ho na začátku evropské právo nezajímalo a po mých hodinách najednou zjistil, že to není úplně tak špatné a může to být docela zajímavý předmět, tak mám obrovskou radost. Dále mě těší úspěchy mých moot courtových týmů, a to nemyslím jen poslední vítězství v soutěži CEEMC v roce 2016, ale i všechny týmy předešlé, neboť těch dílčích úspěchů bylo opravdu mnoho.

Kvůli Ph.D jsem dost obětovala, z advokátní kanceláře White and Case jsem přešla do malé kanceláře, abych to mohla zvládat.

Jak byste popsala práci v akademii?

Teď se možná úplně neptáte té pravé, protože já nejsem stoprocentní akademička a ani se tím netajím. Bohužel nejsem úplně vědátor. Ne, že by mě nebavilo o věcech přemýšlet a psát, ale přiznám se, že to není úplně moje priorita a možná s tím i lehce narážím. Z toho důvodu asi nahlížím na akademii trošku jinak. Můžeme ji rozdělovat na dvě části. Jedna je vědecká a druhá spočívá v učení jako takovém a v práci se studenty. Já se maximálně věnuju té druhé, v té první lehce pokulhávám, jelikož na to nemám časově kapacitu. Moje práce pro Českou asociaci pojišťoven je náročná, hodně cestuji, popíši statisíce stran, ale úplně jiného druhu textu než bych psala na fakultě. Nevím, jestli by takhle práce v akademii měla vypadat, to se přiznávám. Když bych to srovnala s advokacií, je to jiné časově, práce je to méně stresující. Ale popravdě řečeno, zase na druhou stranu, práce je to přínosná úplně stejně. Nevidím rozdíl v tom, jestli pomůžu klientovi nebo studentovi, student je svým způsobem tak trochu klient a já tu službu ráda odvedu dobře každému.

Bohužel nejsem úplně vědátor.

Jak hodnotíte možnost skloubit akademickou kariéru s rodinou a dalšími sférami života (prací mimo akademii, soukromým životem)?

Úplně se mi nechce hodnotit ta prostředí obecně. Myslím, že záleží na lidech. Je svým způsobem jedno, jestli jste v soukromé sféře, ve státní sféře nebo na akademické půdě, protože velmi záleží na tom, s kým pracujete a pod kým pracujete. Já osobně mám v tomhle obrovské štěstí na lidi. Moje práce je oceňována a i když ji často odvádím na poslední chvíli, tak je doufám odvedena dobře. Mám pocit, že obě moje pracoviště mi maximálně vycházejí vstříc. Advokacie byla složitější, tam vám klient tolik nepočká, jako vám tady třeba počkají naši studenti. Také je ta práce na fakultě v něčem asi méně stresující a tím pádem třeba pro ženy i do budoucna to skloubení není takový problém jako by byl v advokacii.

Nevidím rozdíl v tom, jestli pomůžu klientovi nebo studentovi, student je svým způsobem tak trochu klient a já tu službu ráda odvedu dobře každému.

Máte nějaké doporučení pro uchazečky o doktorské studium, příp. pro studentky, které v současné době o doktorátu neuvažují?

Každý by si měl zhodnotit důvod, proč to chce dělat, co mu to přinese a co je tím cílem, aby potom svým způsobem nebyl třeba i zklamán. Já jsem člověk, který rád získává nové poznatky, učí se novým věcem. Zároveň jsem si chtěla vyzkoušet to učení. Myslím, že před tím, než se u nás někdo rozhodne na doktorát jít, tak bych doporučovala minimálně jít na chvíli do praxe. Vyzkoušet si nějakou práci po škole a nejít na doktorát rovnou. Doktorát už očekává určité znalosti, a protože by dizertační práce měla být něčím přínosná a objevná, je vhodné si vyzkoušet svoje povolání v praxi nebo minimálně třeba vyjet do zahraničí a udělat si LL.M. To jsem pro sebe vnímala jako velký přínos. Myslím si, že když někdo skončí magisterské studium, neměl by rovnou pokračovat ve vědecké činnosti. Ne, že by neměl co nabídnout, ale i jemu to může pomoct dívat se na ty věci jinak, zjistit, jak to ve skutečnosti funguje a možná se nad tím trošku jinak zamýšlet.

Advokacie byla složitější, tam vám klient tolik nepočká, jako vám tady třeba počkají naši studenti.

ZANECHAT ODPOVĚĎ