Labyrint učebnic a ráj výcuců

0
84

Slyšeli jsme to všichni mnohokrát už od prvního semináře. Neučte se z výcuců. Jsou plné chyb a příliš zkratkovité. Progresivnější učitelé říkají, ať je využíváme jako doplněk k povinné literatuře, ti staromódnější rovnou avizují, že pokud se budete učit pouze z výcuců, zkoušku nesložíte.  Vyučující u zkoušek frustrovaně poslouchají ty samé chyby dokola, zatímco studenti usilovně pracují na čím dál kratších a koncentrovanějších kompilátech. Facebookem a fóry se šíří dotazy typu zda „opravdu stačí ten osmistránkový výcuc na zkoušku?“
Jde pouze o lenost studentstva, nebo jsou za epidemií výcuců i jiné důvody?

Není výcuc jako výcuc

Na předchozí otázku nelze jednoduše odpovědět. Dá se teorie probíraná dva semestry naučit z osmi stran? Pokud student vidí látku poprvé a celý rok absentoval jak na přednáškách, tak na seminářích, tak určitě ne. Na druhou stranu pokud se celý rok na předmět připravoval, může mu takový materiál jistě pomoci jako opakování základů před zkouškou. Kvalita výcuců se navíc znatelně liší a například přípravné materiály kolegy Tuláčka (k právněhistorickým zkouškám) a jeho týmu byly za roky již téměř vycizelovány k dokonalosti a jedná se o relevantní zestručnění učebnic dějin práva.

Tahle škola není pro chudé

Téma učebnic je problematika sama o sobě. Učebnice klasifikované v sylabech pro první ročník jako „povinná literatura“ mají pořizovací cenu vysoce přesahující 5 000 korun. Důležité je taky říct, že autor počítal s cenou za jednu až dvě učebnice, které jsou pro daný předmět opravdu relevantní. Při pohledu na sylabus Státovědy totiž zjistíme, že tento jednosemestrální kurz má udaných deset publikací jako povinnou literaturu a dalších 18 jako literaturu doporučenou. Nemíním se vyučujících tohoto předmětu nijak dotknout, ale nemyslím si, že všechny tyto publikace jsou opravdu nutné pro úspěšné a smysluplné absolvování tohoto předmětu.
Nově nastupující (a pro náš případ také svědomitý) student tedy otevře sylabus předmětu a naskytne se mu paniku vzbuzující pohled na množství literatury, které reálně nemá ani šanci stihnout přečíst. Jedna z nejčastějších otázek v prváku tak je, jaké učebnice pořídit a zda jsou opravdu potřeba. Odpovědí je v lepším případě pár studenty oblíbených publikací, v horším případě zní odpověď „žádné“.
Student je tedy hned od začátku studia postaven před nepřeberné množství publikací s vysokými pořizovacími cenami. Čtenář jistě může namítnout, že knihy si lze půjčit v knihovně, ale publikace se za prvé rozhodně nevyskytují v dostatečném množství (prázdné police na začátku zkouškového budiž důkazem) a lze je půjčit maximálně na jeden (s prodloužením na dva) měsíce. K učiteli oblíbené „průběžné přípravě“ jsou tedy tyto kapacitní i časové podmínky nedostačující.

Není učebnice jako učebnice

Paradoxní možná je, že zatímco studenti chtějí informace ve výcucech co nejvíce zestručnit, učebnice mají často tendenci obsáhnout vše, co k tématu existuje. Nemyslím si, že takový cíl mají povinné předměty v magisterském programu (k tomu slouží volitelné předměty a navazující doktorský program) a tudíž nevím, proč takto často působí povinná literatura. Pokud mají učebnice tuto formu, je pochopitelná snaha zestručnit jejich obsah pomocí výcuců, nemluvě o tom, že učebnice (obzvláště ty týkající se právních dějin) mají mnohdy formu podobající se románům Viktora Huga, což je styl, který pro učení není příliš vhodný. Nemám v úmyslu nijak rozporovat stránku jejich akademické kvality, ale spíše jejich vhodnosti pro studentskou přípravu. Existují samozřejmě publikace mnohem vstřícnější ke studentovi, avšak ty buď sylaby neobsahují, nebo nejsou v množství povinné či doporučené literatury rozeznatelné.
Závěrem bych rád řekl, že nemám iluze o tom, že velkou částí problému je snaha studentů absolvovat předměty co nejjednodušeji, nejsnadněji a nejrychleji. Obrovské téma jsou i přednášky na Právnické fakultě, které by si jistě zasloužily článek samy o sobě, nebo formát jednotlivých zkoušek. Je podle mne však nutné podívat se na problematiku i ze strany studenta. S ohledem na nepřeberné množství literatury, která je cenově velmi nedostupná a často nepříliš vhodná k přípravě na zkoušky, je pak tolik podivuhodné, že fenomén výcuců je na naší fakultě tak rozšířený?

ZANECHAT ODPOVĚĎ