Mgr. Bc. Klára Hurychová, Ph.D.

0
496

Klára Hurychová absolvovala doktorské studium na katedře obchodního práva, kde se zabývá problematikou akciových společností (především corporate governance). V minulosti byla advokátní koncipientkou, následně pracovala na částečný úvazek v legislativním odboru Ministerstva spravedlnosti, kde se účastnila příprav revize stávající úpravy obchodního práva. V současné době je na mateřské dovolené.

Jak byste popsala svou pracovní dráhu?

Od třetího ročníku jsem byla pomvědkou (pomocnou vědeckou sílou) na katedře obchodního práva, což mi pak usnadnilo cestu do doktorského studia, do kterého jsem přešla plynule po magisterském. V rámci doktorského studia jsem měla možnost i pracovat, takže jsem zkoušela nejrůznější činnosti, zejména advokacii. Nicméně moje zkušenost je taková, že pokud chce člověk dělat doktorát, zejména v prezenční formě, tak skloubit to s advokacií na plný úvazek není úplně jednoduché a dost dobře možné. Člověk si v zásadě musí vybrat. Já jsem si vybrala akademickou dráhu.

Člověk si v zásadě musí vybrat. Já jsem si vybrala akademickou dráhu.

Čím jste se zabývala ve své dizertaci?

Věnovala jsem se odměňování řídících osob akciových společností. K tomuto tématu jsem se dostala na výjezdním semináři z obchodního práva, kam jsem jela ve čtvrtém ročníku s příspěvkem na téma odměňování po finanční krizi a příbuznému tématu (anonymitě akcionářů) jsem se věnovala i ve své bakalářské práci na VŠE.

Jak byste popsala práci v akademii?

Hodně závisí na tom, jestli děláte doktorát v interní (prezenční) nebo externí (dálkové) formě a samozřejmě závisí na katedře a osobě školitele. Co se týče práce… Tomu se ani nedá říkat práce. Pokud vás právo baví, tak je to z části zábava a z části taková nezbytná administrativa, která to doplňuje. Obsahem doktorátu je jednak vědecká činnost, tzn. bádat a publikovat, to je asi primární, co se od doktorandů očekává. Existují stanovená kritéria, kolik se toho má za rok publikovat, ale myslím, že pokud to člověka baví, tak je není problém splnit.

Tomu se ani nedá říkat práce. Pokud vás právo baví, tak je to z části zábava a z části taková nezbytná administrativa, která to doplňuje.

U mě doktorát zahrnoval také organizování konferencí, výuku na seminářích nebo třeba hlídání na klauzurách a administrativní pomoc kolegům. Byť poslední řečené do značné míry zajišťují pomvědi. Takže z té fáze pomvědství, která byla hodně o rešerších judikatury a literatury, to přešlo do fáze, kdy nerešeršuji pro jiné, ale sama produkuji výstupy vědecké činnosti.

Ze své zkušenosti mohu říct, že množství času, které studium zabere, do značné míry závisí na člověku – jak moc je proaktivní. Pokud bych si nevymyslela, že uspořádám vědeckou konferenci (například velkou konferenci Corporate governance ve střední Evropě, která se konala v květnu 2014), tak by mě to tolik nezatížilo. Není to nutně práce na plný úvazek, ale zase to není něco, co by šlo dělat paralelně třeba s advokacií, minimálně u interních doktorandů.

Co vnímáte jako výhody a příp. nevýhody práce v akademickém prostředí?

Vyzdvihla bych možnost setkávat se s lidmi, se kterými se normálně nepotkáte. Díky nim se dokážete dostat ke know-how, které jen tak z praxe nedostanete. Další výhodou jsou již zmiňované granty, které Vám dovolí vyjet do zahraničí, bádat a účastnit se konferencí. Nevýhodou je ale ekonomická stránka věci. Zvlášť u právníků advokátů zabývajících se obchodním právem je ten rozdíl velký.

Člověk může mít tendenci pořád odkládat, prokrastinovat a pak toho najednou má hodně a říká si, že to je stejné, jako kdyby působil v advokacii.

Jak hodnotíte možnost skloubit akademickou kariéru s dalšími sférami života (prací mimo akademii, soukromým životem)?

Tohle je další výhoda akademické dráhy oproti třeba advokacii, kde pracuje hodně mých kamarádů a dá se říct, že tam „tráví mládí“, obzvlášť ve velkých advokátkách – jsou tam od rána do večera, často o víkendech. Osobní ani soukromý život moc nemají. V akademii, minimálně u nás na katedře, vám nikdo neříká, kdy na fakultě musíte být. Samozřejmě máte pevně stanovenou výuku, ale to, jestli svou vědeckou činnost budete dělat z domova, ráno nebo večer, ve všední den nebo o víkendu, to je na vás. Člověk je flexibilnější. Není tu klient, který by od vás do druhého dne něco potřeboval. Je na vás, kdy článek odevzdáte. Na druhou stranu to ale klade vyšší nároky na sebedisciplínu a to je také strašně těžké. Člověk může mít tendenci pořád odkládat, prokrastinovat a pak toho najednou má hodně a říká si, že to je stejné, jako kdyby působil v advokacii. Ale to už je pak prostě na člověku, jak si to zařídí. Není tu v podstatě žádný nadřízený, kdo by nad vámi stál a chtěl výstupy do večera.

Máte nějaké doporučení pro uchazečky o doktorské studium, příp. pro studentky, které v současné době o doktorátu neuvažují?

Pokud o doktorátu, zejména o tom interním, uvažujete, tak se určitě s předstihem začněte zajímat o tu katedru, resp. obor, kterému se chcete věnovat. To znamená dát o sobě katedře vědět, ideálně se seznámit se školitelem/školitelkou, prodiskutovat s ní/m téma, kterému byste se chtěli věnovat. Tohle je takový první předpoklad. Řekla bych, že je to většinou tak, že katedry raději vybírají někoho, koho už znají a s kým mají dobré zkušenosti. Minimálně je dobré se řádně účastnit seminářů a projevovat se na nich. Známky nejsou nutně směrodatné, ale člověk by měl prokázat zájem o obor a nadstandardní vědomosti o něm.

Řekla bych, že je to většinou tak, že katedry raději vybírají někoho, koho už znají a s kým mají dobré zkušenosti.

Zároveň bych ráda dodala, že ani já jsem si ve třetím ročníku, když jsem začínala s pomvědováním, nemyslela, že budu jednou interní doktorandskou, prostě to vykrystalizovalo. Najednou přišla ta možnost být pomvědkou, tak jsem si řekla, proč ne, mám na to čas, tak to zkusím. Postupně to ve mně uzrálo – vzbudilo hlubší zájem. Jela jsem na zmíněný výjezdní seminář z obchodního práva a tam mě obchodní právo strašně chytlo. Do dneška děkuji kolegům, kteří jej organizují, že kdybych tehdy nejela, tak to teď nedělám. Jak vidíte, může to být i náhoda, která k akademické dráze člověka dovede.

ZANECHAT ODPOVĚĎ