My, právníci, a ti druzí

0
74

Již se studiem právnické fakulty (ovšem i s tím, co děláme po něm) je spojeno vytváření si iluze společenství právníků — jakéhosi uzavřeného klubu. Často pociťuji to, co je studentům právnických fakult obecně společné, a to jakýsi odstup všech ostatních studentů k nám „právníkům“. A přiznejme si, ne vždy neoprávněný.

Je třeba rozvíjet konstruktivní kritiku, která může vést ke skutečné nápravě mnohých chyb, jichž se vědomky i nevědomky dopouštíme. Když reprezentujeme před ostatními svůj budoucí stav, zbavme se omylu, že musíme být přátelštější k jedněm, a o to více že snad můžeme být odměření k ostatním. Stejně tak bychom ale neměli v případě, že tak nečiníme, upadat do uzavřenosti vůči ostatním jen proto, že nás posměšně škatulkují, ať už s jistou mírou umělého despektu, nebo kvůli vlastní neznalosti pravé podstaty toho, co na právnických fakultách studujeme. A opět si sáhněme do svědomí, zda víme my všichni, kteří právo studujeme, co to je?

Právo je takové, jací jsme my. Nakonec ve svém projevu nevychází z mnoha staletí starých snah o objektivní poznání toho, co je právem, ale pouze se odráží v tom, jak právo uchopujeme, a to především my, kterým byla společností svěřena důvěra v jeho studium, naplnění a rozvoj.

Říkejme proto všem kolem nás, co právo znamená pro nás, diskutujme mezi sebou o tom, jaké ho my samotní chceme, a snažme se náš vlastní pohled, pohnutky, proč studujeme, i ideu o tom, jaké by mělo být, sdílet s našimi přáteli více než hromady prázdných frází plné paragrafů a hesel naučených ze seminářů a kanceláří, kterým nikdo jiný nerozumí a které vytváří bariéru mezi námi a „neprávníky“. Bohužel jsou mezi námi i tací, kterým právě to dělá dobře.

Jistě nechceme, aby si nás společnost cenila proto, že jsme byrokraty, jedinými schopnými vyznat se ve stále složitějším systému, u něhož lze někdy úspěšně pochybovat o tom, zda je ještě systémem. Chtějme raději, aby si nás společnost vážila pro to, že nám stále leží na srdci spravedlnost, nad kterou přemýšlíme a sdílíme ji, čímž nakonec sebe a v ideálním případě i celou společnost kultivujeme. Jinak ji totiž spíše zatvrzujeme.

Jsme tady pro společnost a její zájem, nikoliv ona pro nás a naše zájmy. Stejně tak je tomu i s právem. Kolik lidí Ti rozumí, tolikrát jsi právníkem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ