Představte si, že jdete po ulici ve welšském Cardiffu. Najednou proti vám vyskočí parta lidí v klaunských kostýmech a chtějí po vás větší či menší obnos peněz. A taky jestli byste je náhodou někam neodvezli. Je jedno kam, hlavně daleko. Ideálně do zahraničí, a to co nejdřív. Pokud si myslíte, že tahle parta určitě utekla z blázince, tak jste na velkém omylu. Neutekli z blázince, utekli z vězení.

Stopujte za dobrou věc

Jailbreak Challenge, neboli „útěk z vězení“, je oblíbená zábava britských studentů. Princip je jednoduchý: tří- nebo čtyřčlenné týmy se musejí během 54 hodin dostat tak daleko od univerzity, jak to jenom jde. Má to ale háček. Nesmějí utratit žádné peníze za dopravu. Takže se stopuje, domlouvá, přemlouvá a „ukecává“. Cestuje se autem, autobusem, vlakem, trajektem… I letadlem, když máte štěstí.

A jak daleko se dá dojet bez koruny (libry, eura či dolaru) v kapse? Překvapivě daleko, když to pomůže dobré věci. Celá akce totiž není jenom víkendovým povyražením, ale důležitým charitativním projektem. Ještě před startem musí tým sehnat 50 liber pro Student Volunteering Cardiff, místní studentskou charitu. Ale tím všechno teprve začíná. Každý z týmů má pokladničku a cestou se snaží vybrat tolik darů, kolik je jen možné. Celkový výtěžek z akce jde do tisíců liber.

Týmy běžně urazí stovky mil, velká část z nich se dostane do zahraničí. Výherci z loňského ročníku zakončili svou cestu na divoké párty kdesi ve Švýcarsku. Legendou je ale tým z Bristolu, který v roce 2011 urazil 9 113 mil a skončil až v australském Perthu.

Letošního ročníku Cardiff Jailbreak se účastnilo 57 soutěžících v 18 týmech, a náš reportér byl u toho. Motivace je velká. Tým, který se dostane nejdál, vyhraje víkendový zájezd do Evropy.

Cesta tam a (doufejme) zase zpátky

Poslední únorový den byl ve Walesu chladný a občas i poprchávalo, „nejhorší deště za posledních 250 let“ skončily teprve před pár týdny.

V pátek ráno se všichni soutěžící sešli ve společenské místnosti Studentské unie, kde dostali poslední instrukce, a proběhla kontrola. Podle pravidel musí každý tým mít cestovní pojištění, mezinárodní kreditní kartu, mobilní telefon… Za jízdné se samozřejmě platit nesmí, ale jídlo a ubytování je už na vás. (A vždycky je tu riziko, že skončíte v nějaké odlehlé vesnici kdesi na kontinentě a nepodaří se vám chytit „stopa“ domů.)

Jak se blíží desátá hodina, je čas se přesunout na hlavní nádvoří. Startuje se od hlavní brány hlavní budovy univerzity — pomyslného středobodu kampusu. Většina soutěžících má dobrou náladu, ale nervozitě se ubrání málokdo. Je to pochopitelné — už zítra můžete být třeba v sousedním městě, nebo  na druhé straně Evropy.

Nedílnou součástí akce jsou nápadité kostýmy — většina týmů se spolehne na oficiální „Jailbreak trička“, případně přidá i  nějaký originální doplněk. Ale někdo to pojme ve velkém stylu: natáhne tygří pyžamo nebo přímo zvířecí kostým, někdo nasadí pirátský klobouk, další tým vyrazil na cestu v potápěčských brýlích. Máme tu i trojici džentlmenů v cylindrech a slušivých sáčkách. Kostým je nejen zajímavé zpestření, ale taky přitáhne pozornost řidičů, vlakvedoucích, pilotů i dárců.

V deset hodin se všichni shromáždí pod hlavní bránou univerzity, pak už přichází odpočet a… Start!
Většina soutěžících vyrazila směrem k nádraží. Tam se jim podařilo přemluvit vrátné a už po půl hodině seděli ve vlacích směrem… no, vlastně kamkoliv, kde jsou hodní průvodčí. Nejčastějším cílem je Londýn. „Zkusíme tam přesednout na vlak do Doveru a pak snad na kontinent,“ plánuje trojice „gentlemanů“. Někdo ale volí jiný přístup. Tým „Dames on Tour“ si předem domluvil bezplatnou cestu autobusem do Bruselu (což pravidla umožňují) a tak má dvě hodiny volno, které věnuje přepadání kolemjdoucích a vybírání příspěvků (stopuje totiž v kostýmech Robina Hooda).

Už ve 13 hodin se první tým dostal do Londýna. Na některých univerzitách mají GPS lokátory, v Cardiffu se spoléhají na pravidelné SMS zprávy. A samozřejmě Facebook a Twitter. Takže v pět hodin odpoledne se dozvídáme, že zatímco tým „Nevěsty na útěku“ (Runaway Brides) je stále v centru Cardiffu a čeká na mezinárodní autobusovou linku, tým „Kdo vypustil ty psy?“ (Who Let the Dogs Out?) už je na hranicích Skotska. To se ale brzy změní, protože podle poslední zprávy „Beznadějní tuláci“ (Hopeless Wanderers) získali zdarma letenku do Norimberku. Už v 16 hodin, pouhých šest hodin od startu, první tým opouští Britské ostrovy.

Stopujeme stopaře — aneb dneska se na mejdan nepůjde

Všichni účastníci vědí, že případné nečekané problémy jdou „na jejich triko“, dobrovolnické centrum nemá prostředky, aby hledalo případné zatoulané stopaře. Přesto na celou akci dohlíží pořadatelé, kteří drží směny v „ústředí“ a trvale aktualizují internetovou mapu a informují svět o nejnovějším vývoji. Sledovat uprchlíky je prý větší zábava než populární „nekonečný“ seriál Eastenders. (O Ordinaci v růžové zahradě ani nemluvě…)

Blíží se půlnoc prvního dne. Tuláci přistáli v Norimberku. Dva týmy sedí v autobusu do Kolína nad Rýnem a další už posílá pozdravy z Bruselu. Trajekt s dalším týmem zrovna přistává v Calais. Šušká se i cosi o letadle do Švédska. A od začátku uběhlo teprve 14 hodin.

Sobota ráno. V řídícím centru se střídají směny, týmy na cestě ale nikdo nevystřídá. Těm šťastnějším se podařilo zajistit si zdarma i ubytování. Někteří už vzdali další stopování a užívají si celkem příjemného počasí v evropských metropolích, příspěvky na charitu vybírají v eurech. Jiní už pomalu hledají cestu domů. Tři týmy se procházejí po skotských vysočinách. Celkem devíti týmům se podařilo opustit Británii, z nich tři jsou zatím těsně za Kanálem. Dva týmy dorazily do Bruselu, jeden je v Norimberku, další pokračuje po trase Kolín nad Rýnem-Frankfurt-Mnichov do Salzburgu. Tým Tři Mušketýři dorazil do Göteborgu. Ale zdá se, že o letošním vítězi už je rozhodnuto – tým Destination Unknown právě přistává… Na Kanárských ostrovech.

Sobota večer. Součástí pravidel je, že všichni soutěžící musejí být zpátky do neděle, 16:00. Takže zatímco týmy, které zůstaly na britské půdě, se věnují prohlídce místních „pubů“, týmy v zahraničí už pomýšlejí na návrat. A první týmy už jsou doma. Hopeless Wanderers zvládli cestu Cardiff-Norimberk-Cardiff za necelých 36 hodin bez jediné libry v kapse (zato s 319 librami v charitativní pokladničce). Přes chodbu naproti ústředí zuří divoká párty ke dni svatého Davida (největší welšský svátek), nikdo se ale nechystá k přesunu.

Neděle. Další a další týmy se vracejí do ústředí, unavení a plní zážitků. Zbývají poslední hodiny. Celkem 11 týmů opustilo britské ostrovy. Nejpopulárnější destinací letošního roku byl nepochybně Brusel, kam se dostalo šest týmů. Během dne na Twitteru naskakují zoufalé zprávy typu „Pomoc, uvízli jsme v Londýně/Bristolu/Manchesteru, kdo nás hodí domů?“

A vítězem se stává…

Naštěstí se vždy nějaká dobrá duše najde a týmy se vrátí včas, i když některé v posledních minutách. Pokud by to nestihly, zůstal by jim úžasný studentský zážitek a příjemně strávený víkend, ale přišli by o možnost vyhrát cenu —víkendový zájezd do Evropy. Týmů, které se příliš daleko nedostaly, se to ovšem netýká, takže ty si prodlužují víkend prohlídkou skotských památek (ano, některé hospody ve Skotsku jsou skutečně hodně staré).

V pondělí už je po všem a výsledky jsou jasné. Součet vzdáleností, které týmy urazily (vzdušnou čarou a pouze tam, nikoliv zpátky) je letos rekordních 7820.93 mil. Vyhrál tým Destination Unknown — 1764.47 mil z Cardiffu na Tenerife. Druhé místo obsadil tým The Running Msians, který dojel do Salzburgu a na třetím místě velmi přiléhavě Tři mušketýři — The Three Musketeers, Göteborg, 741.5 míle od Cardiffu. Loňský rekord, 550 mil, tak letos překonaly hned 4 týmy.

Ale to samozřejmě není to nejdůležitější. Jak už bylo řečeno, Jailbreak je charitativní projekt. Letos se týmům podařilo vybrat 7 240 liber (v přepočtu téměř čtvrt milionu korun) na podporu několika projektů pod záštitou místní studentské charity Student Volunteering Cardiff. Část peněz poslali sponzoři, většinu ale vybrali samotní „uprchlíci“ — nejvíce tým The Running Msians: 909.78 liber, a po něm Marco Yolo — 655.56 liber.

Závod skončil, uprchlíci se konečně vyspí a peníze pomůžou dobré věci. Zbývá zodpovědět jedinou otázku: Budeme příští rok psát reportáž z Jailbreak Praha?

Autor: Martin Archalous

ZANECHAT ODPOVĚĎ