V pátek, 21. dubna, proběhl další ročník Juristické bojovky, letos tematicky zaměřený na státy Sovětského bloku. O vítězství se utkala necelá desítka týmů, včetně osmi statečných středoškolských slečen, které si troufly postavit se právu a dějin znalým právníkům (a například náš tým v křížovém výslechu ohledně historického přehledu s přehledem rozdrtily).
Jak plyne z výše napsané sebekritické poznámky, jako zapálená Paragrafička jsem bojovku společně s dalšími dvěma nadšenci infiltrovala. Čistě za účelem sběru informací samozřejmě. Abych ale zase nebyla zbytečně moc sebekritická, podotknu, že jsme to celé vyhráli. Což je naposled, co o tom slyšíte. Slibuju.
Krátce po deváté jsme po stručném úvodu vyrazili prohledávat budovu školy, neboť předání formulářů a herních pokynů je již součástí hry. Zároveň se jednalo o prakticky jediný úkol, na nějž nastoupily všechny týmy ve stejný čas. Celá bojovka totiž funguje na principu několikastránkového archu s popisem jednotlivých úkolů, které je možno plnit v libovolném pořadí. Tenhle prvek jsme na hře (krom skvěle vybraných lokací) ocenili asi nejvíc, protože hráčům umožňuje možnost volby hned v několika ohledech. Týmy si mohou zvolit úkoly podle bodového ohodnocení, časové náročnosti, nebo prostě podle toho, o čem se domnívají, že je bude bavit nejvíc. My jsme například od prvního momentu věděli, že natočit spartakiádní video před strahovským stadionem je něco, o co rozhodně nemůžeme přijít!
Ze školy jsme vylítli zhruba v půl desáté a vrátili se jen tak tak - celá hra končila úderem čtvrté. Projeli a proběhli (dobře, no, prošli) jsme velkou část centra, ale krom Strahova jsme se dostali třeba na Výstaviště (dobře, no, jenom proto, že jsme si spletli destinaci) nebo k Nuselskému mostu. Počasí nám přálo, ačkoli několik dní před i po vytrvale pršelo, v pátek bylo příjemně, takže jsme i většinu vědomostních úkolů koumali venku, a ne v knihovně jako většina ostatních týmů.
Co se týče úkolů… Jsou různé! Od prostého testování znalostí přes rozhovory s tematicky oděnými Juristy až po vyskakování zpoza stolu v nejmenované pražské kavárně a zvolávání hesla Sovětský svaz! na nic netušící hosty ve snaze odhalit, který z nich je naše spojka, a obdržet od ní další pokyny. Mnohá zadání vyžadují velkou míru kreativity, jeden z mých spoluhráčů například ve snaze splnit úkol spočívající v přepisu uvedeného textu na psacím stroji uprosil svoji o sto kilometrů dále žijící babičku, aby mu text přepsala a poslala mailem (což, jak si nejspíš dokážete představit, nebylo úplně snadné). Velmi zábavné jsou pak úkoly bonusové, tradičně spočívající v soutěži o nejlepší báseň, kresbu a speciální úkol (v letošní bojovce se jednalo o dobrý skutek).
Nějaká rada? Jděte do toho! I když se úkoly zdají být těžké, v naprosté většině z toho vytřískáte spoustu vtipných zážitků. Pro nás všechny se jednalo o skvělý a odpočinkový den, ze kterého jsme si navíc odnesli dost poznatků (hlavně ten, kolik jsme toho ze středoškolského dějepisu zapomněli). Příští rok nás čeká už šestý ročník, takže neváhejte. A mimochodem, tým 1/4 kuřete plánuje navázat na vítěznou linii (že jsem říkala, že už to nezmíním? No to jsem lhala!) a vzhledem k tomu, že dva z nás za chvíli studium končí a třetí slečna tak nějak není právnička, budeme potřebovat bílého koně - zájemci jsou vítáni!
Dominika Otrošinová
