V druhé polovině března byla schválena nová podoba Dlouhodobého záměru Právnické fakulty UK na období 2016-2020. V tomto záměru spíše nenalezneme žádnou velkou revoluci organizace fakulty a studia, jedná se však o doklad evoluce.
Srovnáme-li nový záměr s tím dosavadním, tedy na období 2011-2015, vidíme několik poměrně zásadních rozdílů, které naznačují, že fakulta skutečně kráčí kupředu. Na první pohled patrný je rozdíl v pojetí a formátování dlouhodobého záměru. Zatímco ten dosavadní byl spíše jednolitým textem členěným do několika kapitol, nový záměr je jednak členěn o něco přehledněji, ale především pro každou část obsahuje seznam více či méně konkrétních nástrojů, kterými se má dosáhnout představovaného cíle. Tam, kde se tedy dosavadní dokument občas omezoval pouze na suchou představu zvýšení kvality, přináší nový záměr i konkrétní opatření.
To je podstatné proto, že vedení fakulty má zřejmě poměrně přesnou představu, co chce v následujícím období dělat - nebo alespoň konkrétnější než doposud. Také je to ale důležité pro možnost kontroly a vyhodnocování toho, jak se daří dlouhodobý záměr naplňovat. V souvislosti s onou kontrolou byly přijaty rovněž „indikátory plnění jednotlivých částí Dlouhodobého záměru“, tedy konkrétní faktické ukazatele, podle kterých se bude sledovat vývoj v jednotlivých oblastech. Vedle představy „co se má dělat“ tak existuje i konkrétní představa toho, jak sledovat, zda se to skutečně daří. To je jistě pozitivní, neboť si na konci období můžete jasně říci, co se podařilo, co nikoli a proč vlastně. Z optimistického pohledu lze na toto nahlížet jako na důkaz, že fakulta začíná brát svůj rozvoj skutečně seriózně.
Magistr
Druhou změnou, tentokrát již čistě obsahovou, je prostor věnovaný plánům v oblasti magisterského studijního programu. Tato část totiž v novém Dlouhodobém záměru dostala prostor třikrát delší než v záměru dosavadním. To může být důsledek většího vlivu studentských zástupců v Akademickém senátu oproti předchozímu období, neboť zájmem těchto senátorů je pochopitelně především magisterský studijní program, jehož studenty zastupují. Podíváme-li se na to opět z optimističtějšího pohledu (přičemž případné větší zapojení studentských senátoru je samo o sobě veskrze pozitivní), tak to vypadá, že fakulta skutečně začala věnovat hlavnímu studijnímu programu větší pozornost. To by bylo dobré především proto, že s tímto programem je spojena většina dalších bodů dlouhodobého záměru. Ať už jde o doktorské studium, na které prostě potřebujete kvalitní absolventy magisterského programu, vědeckou činnost, na které se kvalitní studenti mohou podílet, nebo zahraniční spolupráci, kdy nám samozřejmě studenti v zahraničí budují či ničí renomé, a tak dále.
Jednoduše řečeno, základní studijní program na fakultě je skutečně základem a je jenom dobře, že jeho zdokonalovaní je věnována větší pozornost, než tomu bylo dosud. Jak jsem již zmínil, nejedná se o žádné revoluční plány, avšak z daných cílů je patrná otevřenost změnám. Taková otevřenost samozřejmě nemusí uspokojit aktuální studenty, především vyšších ročníků, neboť ti často případné změny už nijak nepocítí a zdánlivě je tak bude utěšovat pouze vědomí, že co jim připadalo během studia problematické, bylo teď za problematické skutečně uznáno. Nicméně se domnívám, že i absolvent by měl mít z případného rozvoje fakulty radost. Buď může být čistě rád, že instituce, které věnoval minimálně pět let života, se pohybuje vpřed a stává se lepší, nebo klidně i ze sobečtějšího důvodu, neboť když stoupne kvalita a prestiž fakulty, získají tím nádech kvality a prestiže i její absolventi.
Výzva
Optimismus by nicméně neměl vést k nečinnosti. Ačkoli se některé věci mohou zlepšovat, neznamená to, že by člověk měl pouze pasivně sledovat, jak se to děje a zda vůbec. Sluší se připomenout, že studenti jsou stejnou součástí fakulty jako vyučující a vedení a měli by se rovněž podílet na jejím vývoji. Samozřejmě k tomu mají o něco omezenější prostředky, avšak to není omluva nečinnosti.
Pokud vám tedy kupříkladu chybí nějaký předmět na fakultě, můžete buď nadávat na facebooku a žít v uspokojení z toho, jak jste objevili nedostatek fakulty, anebo zavedení daného předmětu iniciovat. Nebo se vám může zdát, že fakulta selhává v určité části své propagace, i tady se však místo výsměchu můžete zasadit o zlepšení situace. Oba zmíněné případy, kdy studenti přešli od remcání k činům a pomohli tak k rozvoji fakulty, se mimochodem u nás skutečně staly, tedy jde to.
Dlouhodobý záměr fakulty je tak třeba vnímat jednat jako závazek vedení, ale také jako výzvu pro ostatní členy fakulty, vyučující a studenty. Abych parafrázoval zastřeleného muže: „Neptej se, co může udělat tvá fakulta pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji fakultu“.
Pokud totiž z vysoké školy vyjde někdo, kdo byl s daným prostředím nespokojený, a přesto neudělal nic k jejímu zlepšení, je něco špatně. Tentokrát však ne s fakultou, ale s jejími studenty.
