Jana Ondřejková je odbornou asistentkou Katedry politologie a sociologie a vyučuje mimo jiné předměty Politologie, Teorie práva nebo Politický kontext soudní moci II. Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 2011 získala titul Ph.D. s prací na téma Princip přednosti evropského práva v teorii a praxi soudů členských států Evropské unie.
Jak byste popsala svou pracovní dráhu?
Pocházím z rodiny vysokoškolských pedagogů, takže jsem vyrůstala v učitelském prostředí a nějak jsem doufala, že jednou budu učit nebo bádat, ale netušila jsem co, jak nebo jak se k tomu dostanu. Oba rodiče se věnovali technickým oborům a v představě nejlepší budoucnosti pro svou dceru, absolutně neznalí práva, mi doporučili, ať zkusím podat přihlášky na různé právnické fakulty včetně Univerzity Karlovy, a povedlo se. První ročník byl pro mě asi nejtěžší, částečně i kvůli jazyku – jsem Slovenka. Hodně mi pomohlo, že se s manželem (Pavel Ondřejek, odborný asistent Katedry teorie práva a právních učení) známe od prvního ročníku, takže jsme se ve studiu vzájemně podporovali. Později jsem se stala pomvědkou na katedře teorie práva. Chodila jsem na vědecké semináře z teorie práva, kde měl člověk možnost sledovat, jak daleko vedou jednotlivé problémy. Po pátém ročníku jsem jela na Erasmus a podala si přihlášku do doktorského studia. Protože výsledek přijímacího řízení jsem se měla dozvědět až po prázdninách, měla jsem zároveň už domluvenou práci v advokátní kanceláři.
Ve srovnání s ostatními zaměstnáními, které jsem vyzkoušela, ji vnímám jako téměř neuvěřitelnou svobodu, která ale současně klade na člověka vysoké nároky, co se týče sebedisciplíny.
Nakonec jsem v advokátní kanceláři pracovala tři dny týdně, které mi sice umožnily lépe vidět problémy určitého výseku platného práva, na druhou stranu mnoho věcí ke svému doktorskému studiu jsem si dočítávala až později. Od té doby, co jsem získala post odborné asistentky, už působím jen na fakultě. Chtěla jsem práci, o které jsem vždycky snila, dělat co nejlépe, takže nebyl důvod dělit pozornost mezi dvě povolání. Přece jen jsem pracovala v mezinárodní advokátní kanceláři, která se zaměřovala na obchodní právo, což z hlediska teorie práva a politologie není úplně ono, pravda s výjimkou tématu globalizace v právu.
O čem jste psala dizertaci, čím se zabýváte v akademii?
Pohybuji se na pomezí teorie práva a politologie. Zabývám se soudnictvím, v dizertaci o principu přednosti evropského práva konkrétně tím, jak soudy, respektive Soudní dvůr Evropské Unie v interakci s národními soudy, precizovaly vztah evropského a národního práva. Bylo to téma, na které jsem narazila na Erasmu v Antverpách. Tam jsem poprvé pochopila, že mnoho klíčových věcí, které považujeme za dané, dané být nemusí. Rovněž mě zaujaly možnosti mezioborových přístupů. To znamená studovat nejen evropské právo, včetně teorie práva a ústavního práva, ale podívat se i na zájmy aktérů, kteří se na tom podílejí. Zkoumat, nakolik můžete výsledek soudního rozhodování zdůvodnit přesvědčivou interpretací, anebo v něm vidíte také určitou snahu soudu, v interakci s dalšími aktéry, nová pravidla vytvořit či stávající zásadně změnit.
Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Ráda vzpomínám na všechny, které postupně přicházely – obhajoby kvalifikačních prací, první publikované texty, zapojení do různých projektů… Těžko říct, co bych zdůraznila. Pamatuju si, že jsem byla velmi ráda, když jsem se stala asistentkou tady na fakultě. Vím, že se povahově nehodím na profesi soudce, advokáta nebo státního zástupce, takže zbývala státní správa nebo ta malinkatá možnost, že bych mohla někdy učit a bádat, a jsem velmi vděčná, že jsem tuto možnost dostala.
Teď, když mě práce hodně baví, mi nepřijde nijak zvláštní si po večerech číst odborné texty, připravovat semináře či psát.
Jak byste popsala práci v akademii?
Ve srovnání s ostatními zaměstnáními, které jsem vyzkoušela, ji vnímám jako téměř neuvěřitelnou svobodu, která ale současně klade na člověka vysoké nároky, co se týče sebedisciplíny. V podstatě můžete v rámci mantinelů, které jsou formální i neformální, ale pořád velmi široké, dělat věci, které vás baví. Učíte povinné předměty jako základ ke své práci a nad rámec toho máte prostor pro vlastní výzkum, můžete se soustředit na dlouhodobá i krátkodobější témata. Tím, že organizace práce je velmi volná, tak záleží na vás, co děláte mimo pevně stanovené hodiny. Já například ráda pracuji se studenty, takže na naší katedře zajišťuji sekci SVOČ (studentské vědecké odborné činnosti) a podílím se na projektech SVV (specifického vysokoškolského výzkumu), které jsou primárně zaměřené právě na studenty.
Co vnímáte jako výhody a příp. nevýhody práce v akademickém prostředí?
Výhoda je, že nemusím pracovat podle zadání, které by mi diktovalo určitý výsledek, což je pro mě velmi důležité. Můžu psát to, co si myslím, s čím jsem schopná se ztotožnit. Mám možnost své myšlenky konzultovat s kolegy a dalšími odborníky, na konferencích i v rámci neformálních rozhovorů. Fakultní knihovna je výborně vybavena knihami i přístupy do elektronických databází, což umožňuje lepší pedagogickou přípravu i výzkum. Hlavní nevýhoda pro mne je, že nemám pevnou pracovní dobu, což může znít zvláštně, ale tím, že jsem předchozí práci v advokátní kanceláři brala primárně jako prostředek pro to, abych rodiče finančně nezatěžovala ještě po dobu doktorského studia, jen velmi výjimečně jsem si brala práci domů, spíš jen když mě to zajímalo. Teď, když mě práce hodně baví, mi nepřijde nijak zvláštní si po večerech číst odborné texty, připravovat semináře či psát.
A co se týká rodinného života, moje maminka říkala, že nikde jinde než na fakultě nebudu mít takovou možnost věnovat se dítěti a rodině, když to budu potřebovat, což je pravda.
Jak hodnotíte možnost skloubit akademickou kariéru s rodinou a dalšími sférami života (prací mimo akademii, soukromým životem)?
Když jste zmínila také koníčky - mým koníčkem je literatura, což je velmi flexibilní koníček. A co se týká rodinného života, moje maminka říkala, že nikde jinde než na fakultě nebudu mít takovou možnost věnovat se dítěti a rodině, když to budu potřebovat, což je pravda. Navíc mám vstřícného vedoucího katedry, takže jsem se po rodičovské dovolené vracela postupně na částečný a pak plný úvazek s tím, jak dcera rostla a začala chodit do jeslí a školky. S manželem pracujeme ve stejné budově a máme podobné zájmy, možná i proto mi skloubení práce a rodiny nepřijde nijak zvlášť obtížné.
Takže první věc je mít téma a zájem, není důležité, jestli se dostaví ve třetím, čtvrtém, pátém ročníku nebo až po pár letech praxe.
Máte nějaké doporučení pro uchazečky o doktorské studium, příp. pro studentky, které v současné době o doktorátu neuvažují?
Myslím si, že je dobré mít rozmyšlené určité konkrétní téma nebo představu, už když začínáte studovat doktorské studium. Protože pak se vám může stát, že jste v polovině nebo téměř na konci doktorského studia a najednou zjistíte, že to, co jste si napsali jako téma dizertační práce už není to, co vás momentálně zajímá. Pro ujasňování si tématu možné dizertační práce, či ještě lépe témat, jsou vhodné třeba vědecké semináře, výjezdní semináře a SVOČky, a to už ve třetím nebo čtvrtém ročníku magisterského studia. Na druhou stranu mám ročníkové spolužačky a spolužáky, kteří si poté, co vystřídali různá místa v soukromé i veřejné sféře, našli své téma a teď se s ním přihlásili do doktorského studia. Takže první věc je mít téma a zájem, není důležité, jestli se dostaví ve třetím, čtvrtém, pátém ročníku nebo až po pár letech praxe. Druhá věc, stejně důležitá, je samozřejmě vybrat si dobrou školitelku nebo školitele.