Před několika týdny jsem v Pátku Lidových novin četla rozhovor s filozofem a profesorem Janem Sokolem. Věděli jste, že píše články na Wikipedii? Že hlídá správnost dalších asi tří tisíců článků? Proč to dělá? Protože nacházel stále stejné chyby v referátech, studenti si nehledali „kvalitní“ zdroje a jeho vnučky dědečkovu moudrost odbývaly slovy „my si to vygúglujem“, no a když nepřijde hora k Mohammedovi… Připomíná vám to něco?
Každé zkouškové, respektive pár týdnů před ním, téměř všichni vyučující varují před chybami ve vypracovaných materiálech kolujících na internetu, spílají jejich potenciálním uživatelům a hrozí se, od kolika studentů zase letos uslyší ty samé „perly“.
Přitom akademiky ochotné podílet se, byť v minimální míře, na zdokonalování těchto materiálů by bylo možné spočítat na prstech jedné ruky. Studenti sami by jedině uvítali, kdyby existovala oficiální skripta (ať už tištěná či elektronická) nebo větší nabídka útlých knih, které pomohou vytvořit jasnou a pochopitelnou teoretickou strukturu daného právního odvětví, na niž je možné vědomosti dále nabalovat (ze zkušenosti vím, že většina přednášek tohle prostě nedokáže, čest světlým výjimkám). A samozřejmě u zkoušek by zkoušející slýchali daleko méně opakujících se chyb, kdyby studenti látku chápali a ne hloupě memorovali, což nás dostává opět k předchozímu bodu.
Jediný opravdu pádný argument, který jsem proti „výcucům“ a podobným „pomůckám“ slyšela, je, že se musíme sami naučit extrahovat ze složitých textů skutečně podstatné informace, jelikož schopnost důkladné analýzy je nezbytným předpokladem úspěšného výkonu jakékoliv právnické profese.
Gordické uzle vzájemného nepochopení mívají pouze jedno řešení. Ani jedna strana nemůže očekávat, že se v přístupu té druhé něco změní, dokud se o vstřícný krok alespoň nepokusí. Bylo by proto hezké zkusit si pro jednou vypracovat otázky na zkoušku svépomocí, druhá strana by si mohla uvědomit, že ve 21. století je možné předávat moudrost a vědění i jinak, než skrze patnácti set stránková, záda křivící díla, a tak by se možná podařilo uzel rozetnout nebo — pro začátek — aspoň nakrojit.
